PODZIMNÍ ŠUMAVA

                                         PLÁN A CESTA

V létě roku 2019, když jsem šplhal v Českém středohoří, abych udělal pěknou fotku Milešovky jsem si zvrtl kotník a nakonec z toho byly přetržené vazy. Zbytek léta a brzký podzim jsem vůbec nefotil, jelikož jsem měl nohu v sádře a s tím všechny možné omezení. Na konci října již jsem byl relativně v pohodě, takže jsem si vše chtěl vynahradit nějakým krásným listopadovým foto výletem. Volba padla na konec listopadu, kdy jsem věděl, že hory jsou už od běžných turistů vylidněné a atmosféra horské krajiny je naprosto fantastická. Dovolená v práci byla oznámena a dny odjezdu je rychle blížily. Kotník držel, takže jsem se mohl už jen soustředit na sledování počasí a plánovat, kam to bude. První volba byla Krkonoše, ale předpověď byla špatná. 3 dny deště a mlha jak mléko. Jelikož jsem měl v záměru fotit vrcholky hor a ne mlžný les, tak jsem se poohlížel po jiných lokacích. Dva dny před odjezdem z předpovědi vyplívá, že to Krkonoše nebudou , ale že volba padne na Šumavu. Předpověď polojasno, občas déšť byla v ten čas nejlepší, co mi počasí mohlo nabídnout, takže Šumava.

Mám v plánu dva západy a dva východy slunce. Šumava je pěkná, ale některá místa jsou na focení dosti vzdálené od civilizace. Plán je tedy jasný. Na první západ slunce hrad Kašperk, východ slunce Velký Ostrý, a pak se uvidí dle počasí a sil.

Balím věci do batohu a po obědě vyrážím směr Šumava. Dle počasí západ na Kašperku nebude nic moc, ale mám to cestou, tak se tam alespoň pojedu podívat, ještě jsem tam nikdy nebyl. Parkoviště je úplně prázdné ani noha. Vyrážím směr hrad a posléze i na známou vyhlídku nad hradem. Tušení, že západ nebude nic moc se potvrdila, tak jsem se alespoň podívat. Nyní se soustředím na hlavní cíl výpravy a to je východ slunce na Velkým Ostrým. Zde by se mi měl otevřít krásný pohled a počasí ukazovalo jasno až polojasno. Ubytovávám se v penzionu nedaleko Železné Rudy, kde samozřejmě v tuto dobu naprosto tzv. chcípl pes. Proběhne poslední kontrola techniky a všeho, co si budu ráno brát s sebou. Natahuji budík a jdu spát.

VELKÝ OSTRÝ - JAK V NEBI

Crrrrrr budík zvoní a já rychle vstávám. Sice jsem si nechal určitou časovou rezervu, ale vím, že každá minuta může být drahá. Rychle se oblékám, beru batoh a vyrážím. Venku je mlha jak mléko, tak si opět jako po několikáté říkám sám sobě, jestli jsem se už definitivně nezbláznil, ale pokud z toho bude alespoň jedna dobrá fotka, tak vše bude vykoupeno. Sedám do auta a jedu směr parkoviště v Hamrech. Odtud mě čeká cca hodinka a půl na vrchol Velký Ostrý. Parkoviště jsem po tmě bez problémů našel. Zamykám auto, beru batoh, nasazuji čelovku, do rukou beru hůlky a vyrážím. Cestu znám a vím, že cesta až na vrchol je téměř celá po široké cestě. Cesta rychle utíká, držím dobré tempo. Slyším pouze ťukání mých hůlek, atmosféra je fantastická. Když přijdu na rozcestí (bývalí stateček pod Ostrým), tak se rychle občerstvuji, proběhne kontrola času, která dává tušit, že jsem si časovou rezervu hodně naddimenzoval. No, nevadí, alespoň nemusím pospíchat a stejně přijdu na vrchol s dostatečným předstihem. Vyrážím dál směr vrchol. Najednou začíná mlha hodně houstnout a už je vidět tak na 5 metrů před sebe. Když se budu držet cesty, která je dostatečně široká a znám ji, tak bude vše v pořádku. Minu poslední přístřešek a vím, že na vrchol už to bude jen kousek. Následuje závěrečný stoupák, kde vidím na trávě a stromech jinovatku. Pořád je strašně hustá mlha, což mě dost znepokojuje. Uklidňuji se tím, že v nejhorším dám nějakou fotku mlženého lesa atd. Když jsem přišel na vrchol, kde je známá hospoda na německé straně, mlha byla stále hustá, avšak mám naději. Když se podívám nad sebe, vidím lehce prosvítat měsíc, což značí, že je jasno a jsem jen kousek pod hranou mlhy.

Času mám dost, do modré hodinky zbývá asi 30 minut. Chodím sem a tam, abych se zahřál a čekám. Když se blíží začátek modré hodinky, tak se jdu podívat po schodech na skály, které jsou nad hospodou. V tu chvíli vidím, že skály jsou jen kousek nad mlhou a já vidím Velký Javor a celý šumavský hřeben utopený v moři mlhy. Byla to nádhera a každý, kdo něco takového v životě viděl, ví o čem mluvím. Tuším, že tohle focení může být jedinečné! Scházím dolů k hospodě, beru batoh a vyrážím zpět na skály. Času je dost. Beru do ruky svůj fotoaparát Canon EOS 70 s objektivem Tokina AT-X 11-16mm f2/8 116 DX PRO a hledám kompozici. Kompozice nalezena a jelikož se již rychle blížil východ slunce, tak čekám. Na obzoru jsou trochu mraky a slunce vykoukne pouze na pár chvil, nechci to propásnout. Slunce se objevuje, je to neskutečná nádhera! Fotím celý šumavský hřeben s protisvětlem. Po kontrole, že vše je, tak jak má být nasazuje dlouhé sklo Canon EF 70-200mm f/4,0 L USM a fotím různé detaily. Když mám odfoceno, tak se ještě kochám tou neskutečnou krásou a přemýšlím, jak tyto podmínky ještě využít.

MAGICKÉ ČERTOVO JEZERO